Omlouvám se, ale tenhle článek nebude mít hlavu/patu, protože to neměl ani můj víkend. Po páteční akci jsem namohla vůbec spát. Další noc bohužel to samé. A na mém psychickém stavu je to dost znát!

Většinu času jsem sice strávila v posteli, ale usnout ne a ne. Včéra večer mě napadlo si zlepšit náladu a trochu se unavit tou nejzábavnější formou. Pan Božský mě nakonec, ale tak vytočil, že jsem ho poprvé poslala k čertu a řekla mu ať si najde někoho, kdo je na tyhle kecy zvědavej. Bez podpory Lucy bych se k něčemu takovému nikdy neodhodlala! Samozřejme mi to hned potom bylo líto, protože ho mám více než ráda, ale nemůžu si nechat líbit vše. Musela jsem se konečně projevit a ozvat se. Po téhlé vypjaté chvilce jsem prostě usnout nemohla a celej večer prokecala s Lucy. Ale i tak jsem nad tím vším musela hrozně přemýšlet. Nevyznám se v sobě, ale vím, že by bylo stoprocentně nejlepší pro mě to celé ukončit a najít si někoho, kdo by si mě vážil a nebyl tak emociálně zaostalej parchant s plnou hubou keců.

Po témeř probdělé noci jsem ukecala kamaráda, abychom šli ven. Ráno jsem měla jen tvaroh a tak jsme si šli dát pozdější oběd. Samozřejmě to dopadlo jako vždycky, když si dám něco na co nejsem zvyklá! Porce těstovin s lososem byla obrovská, snědla jsem tak třetinu a zbytek nechala. Servírka na mě koukala jak na cvoka, no co...jsem už zvyklá. Během hodiny se mi udělalo šíleně zle a dostala jsem křeče (opět!). Místo plánované procházky po Praze jsem jela domů. Nevydržela jsem to a musela jsem to vyzvracet. Opravdu to bylo nutné? Nevím. Spíš jsem potřebovala důvod proč to udělat. Byla doma spolubydlící, ale nepoznala, že jsem se ke zvracení donutila. Jak hluboko jsem klesla! Udělala jsem si potom zelenej čaj, aby se mi udělalo líp. Od té doby jsem nic nejedla. Ano, je to oficiální. Moje tělo mě opět (či stále) nenávidí!

Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad