Od včerejší události (viz. minulý příspěvek) musím přemýšlet nad smyslem partnerské lásky v dnešní době. Ano, já jsem taky velmi často někoho podváděla a ubližovala lidem, co mě měli rádi. Nevážila jsem si citům, které ke mně někdo cítil. Zesměšňovala jsem jakýkoliv náznak romantiky, děsila se závazků. Spala jsem s nespočtem kluků, které jsem vůbec neznala. Chovala jsem se jako děvka. Byla (jsem) děvka. Z těchto důvodů bych chápala, proč se mi teď, když jsem starší a rozumější nedostává lásky, kterou hledám. Promrhala jsem jí, vysmála jsem se jí! Ale já nejsem jediná nešťastná! Znám stovky úžasných lidí z mého okolí, kteří v téhle hektické době hledají lásku. Když už si myslí, že je políbila štěstěna, zjistí, že vše není tak dokonalé. Ne, nevěřím na romantickou lásku. Kdyby existovala, byla by spravedlivá a hodní lidé by dělala šťastnou. Vidím všude jen přetvářku, lži a setrvačnost. Prosím, přesvěčte mě někdo, že romantická láska existuje! Prosím, udělejte mě někdo šťastnou.
Já chci zase uvěřit.
2024 ©