Už přes půl roku vzásadě furt dokola sleduju Sex ve městě. Je to taková moje droga. Nic mi spolehlivě nezlepší náladu lépe než Sex ve městě ...a sex. Snad sedmkrát jsem viděla poslední díl, kde se po sedmi dlouhých letech trápení konečně dá Carrie natrvalo dohromady s panem Božským. A on poprvé je schopen vyjádřit svoje city! Vždycky si zastesknu, že mám před sebou už jen něco přes šest let a prolomím ledy i v mém panu Božském. Hned potom mi dojde, že je to seriál a v reálném životě to tak nikdy nedopadne. Jsem prostě ztracená. Do nekonečně budu muset svoje city skrývat a hrát tu hloupou hru na bohémskou holku, co se nechce vázat.
Nevím zda bych vůbec byla schopná vztahu, dělat kompromisy a věnovat někomu svůj volný čas není zrovna má oblíbená činnost. Kdybych opravdu s někým chtěla začít randit, už bych to dávno udělala. Minulý týden jsem nabalila v tramvaji Francouze a dneska z nudy zákazníka v obchodě. Není pro holku v Praze nic lehčího než z někoho vymámit telefoní číslo a pozvání na skleničku. Jakmile si, ale nějaké takové rande domluvím, vždy to sabotuju. Přestanu odpovídat na zprávy a telefonáty. Francouz to dneska už nevydržel a poslal mě k čertu. Hmm, opravdu přemýšlím proč to dělám. Poslední dny si píšu s bývalým, mluvíme a řešíme věci, které jsou dost na hraně s kočkováním. Hrozně mě nebaví si s ním psát, ale potřebuju to. Proč to sakra dělám? Vůbec o něj a ani o ty neznámý chlapi nestojím. Netoužím po nich. Od srpna chci jen jednoho kluka, kterého vím, že nikdy nebudu moci mít. Možná si dokazuju svoji sílu. Že o mně furt někdo stojí!
Potřebovala bych vystoupit z toho začarovaného kruhu - zbavit se pana Božského a najít si někoho s kým to bude mít smysl a aspoň nemalou vidinu budoucnosti. Ignorovat ho se mi nepovedlo, dělat naštvanou se mi nepovedlo a vyděsit ho vyznáním svých citů se taky nepovedlo. Asi jediná možnost je ho zabít! HAHA